Česnek má silné antibakteriální účinky
Česnek ovlivňuje lidský organismus velmi příznivě. Silně působí na bakterie, kvasinky, prvoky, plísně, houby a dokonce i na viry. Je prokázáno, že zvyšuje žaludečně-střevní pohyblivost, ovlivňuje tvorbu a vylučování žluče, odstraňuje větry, říhání, plynové koliky a kvasnou dyspepsii. Zvyšuje sekreci žláz, působí detoxikačně proti jedovatým zplodinám a antibakteriálně účinkuje na střevní mikroflóru. Příznivě ovlivňuje spazmus žaludku a střev, působí tedy i proti křečím. Snižuje krevní tlak, omezuje možnost vzniku arteriosklerózy. 

Česnek se doporučuje užívat při paradontóze, na mokvavé rány, ale i v klimaktériu. Antimykotický účinek a známé složení allicinu vedlo farmaceutický průmysl k výrobě léčiv na houbová onemocnění. Velmi účinný je i při profylaxi chřipky, proti otravě olovem a nikotinem. Antibakteriální a antimykotické účinky se nezničí ani zahřátím česneku na bod varu.
 
Česnek obsahuje 65 - 70 % vody, 2 - 10 % cukrů, 1 - 2 % bílkovin, 0,15 % tuku, 0,15 % silice, bezdusíkaté látky, vlákninu, vitaminy A, B, C, D a P, jód a další látky. Léčivou obsahovou látku představuje nepříjemně páchnoucí silice allicin.
Nositel pachu se vytváří až druhotně při poranění stroužku nebo destilací vodní parou. Čerstvý, neporaněný česnek obsahuje nepáchnoucí antibioticky neúčinný sirnatý alliin, který se až při narušení česnekového stroužku mění pomocí enzymu allináza na nestabilní meziprodukt, a poté na česnekem páchnoucí vysoce antibakteriální a antimykoticky účinný allicin.
Česnek je běžnou složkou antisklerotických a hypotonických čajovin. Známé jsou léčivé přípravky s účinnou látkou z česneku v kombinaci s hlohem a jmelím proti vysokému krevnímu tlaku a arterioskleróze, spadající do oblasti volně prodejných léků nebo potravinových doplňků. V dětském lékařství se česnek s oblibou využívá jako prostředek proti střevním parazitům. Pro tyto účely se obvykle podává odvar česneku v mléce.
Otravy z nadměrného používání česneku nejsou známy, silice ale působí dráždivě na oční sliznici i ve formě par. U citlivějších lidí se působení silice může projevit kýcháním, svěděním nosu, zvýšenou sekrecí a začervenáním pokožky. U dětí se při delším působení na pokožku mohou objevit puchýřky až záněty. 
Nejlépe je česnek konzumovat syrový a proti pachu z úst je vhodné požít petrželovou nať nebo vypít mléko.
Česnek skladujeme odděleně od ostatních potravin. Česnekové pasty konzervujeme solí, ale jen omezeně, antibiotická aktivita obsahových látek v nich rychle klesá a vůně vyprchá. Již otevřenou pastu stačí jen promíchat a vůně se za přístupu vzduchu obnoví, jelikož dojde ke stejnému štěpnému procesu jako při poranění česnekového stroužku. Optimálním způsobem konzervování užitkových a chuťových vlastností česneku se zdá být sušení a následné mletí na prášek a granulace. Tento způsob konzervace si zachovává vůni, chuť i léčivé účinky.
Kromě použití v gastronomii a jako léčiva ve farmacii má česnek i další význam. Květy jsou medonosné, od července do září poskytuje pastvu pro včely. Má i fytoncidní účinek, čehož se využívá v ochraně rostlin. Česnek zasazený poblíž jabloní a broskvoní ovlivňuje výskyt mšic a plísní, zápar ze zelných listů česneku a cibule se zase používá proti strupovitosti jabloní, kadeřavosti broskvoní a bramborové plísni. Usušené květy česneku mohou být součástí vazby suchých kytic či girland k dekoraci příbytku. Pěkná vazba česnekových cibulí je častou ozdobou kuchyní.
Rod Allium, do něhož česnek patří, byl znám už v nejstarší době kamenné v Malé a Střední Asii a v Egyptě. Botanicky jde o cibulovinu s plochými listy, která má cibuli složenou z několika stroužků. Květní lodyha s lichookolíkem bělavých až fialových květů dorůstá do výšky dvou metrů. Kulturní formy česneku ztratily schopnost tvorby semen, mnohé netvoří ani květní stvol, a podle toho se rozlišují na paličáky a nepaličáky.